Předmět Informatika dává prostor žákům porozumět tomu, jak funguje počítač a informační systémy. Zabývá se automatizací, programováním, optimalizací činností, reprezentací dat v počítači, kódováním a modely popisujícími reálnou situaci nebo problém. Dává prostor pro praktické aktivní činnosti a tvořivé učení se objevováním, spoluprací, řešením problémů, projektovou činností. Pomáhá porozumět světu kolem nich, jehož nedílnou součástí digitální technologie jsou.
Hlavní důraz je kladen na rozvíjení žákova informatického myšlení s jeho složkami abstrakce, algoritmizace a dalšími. Do výuky jsou zařazeny také základy robotiky jako aplikovaná oblast, propojující informatiku a programování s technikou, umožňují řešit praktické komplexní problémy, podporovat tvořivost a projektovou činnost a rozvíjet tak informatické myšlení.
Škola klade důraz i na rozvíjení digitální gramotnosti v ostatních předmětech.
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující vyučovací metody:
rozhovor - verbální komunikace v podobě otázek a odpovědí dvou nebo více osob (obyčejně učitele a žáků); výukový rozhovor je prostředkem k aktivizaci žáků, protože je povzbuzuje k pozornosti a ke spolupráci, žák se při něm může učit rozhodovat, argumentovat a obhajovat své názory
vytváření dovedností - proces utváření dovedností je postupný a odvíjí se z činností žáků
manipulování, laborování, experimentování - patří sem i žákovský experiment (umožňuje samostatné hledání, zkoušení a objevování)
řešení problémů - problém je teoretická nebo praktická potíž, kterou žák řeší aktivním zkoumáním a myšlením, řešení problémů probíhá ve fázích, ve kterých po identifikaci problému žák vytváří hypotézy o způsobu řešení, který následně ověřuje
didaktické hry - hra je pro žáky silným motivačním stimulem, což umožňuje zmobilizovat jejich kognitivní potenciál, zejména při soutěživých hrách; hra má své místo ve všech vyučovacích předmětech
projektová výuka - řešení komplexní praktické úlohy (problému, tématu); navazuje na metodu řešení problémů; řeší se při ní většinou komplexní praktická úloha, která je spojena se žákovou životní realitou; projekt se realizuje buď jako práce ve skupinách, nebo jako individuální úkol v rámci širšího projektu; může mít různý časový rozsah i rozmanitý počet účastníků (např. skupina žáků, celá třída, škola, několik škol); práce s projekty umožňuje vytvářet různé varianty, osvědčují se např. projektové dny či týdny
diskuse - předpokládá u všech zúčastněných určité vědomosti vztahující se k řešenému problému
sokratovská metoda - v podstatě si žák pomocí vhodných učitelem daných otázek vybavuje dřívější vědomosti a na základě jejich nových kombinací dochází k dalším poznatkům; zdůrazňuje se logičnost, jasnost, jednoduchost a přesnost ve formulaci, jazyková správnost
samostatná práce - žáci pracují individuálně na zadaném úkolu nebo se vzdělávají sami mimo vyučování; podporuje sebedisciplínu, schopnost vyhledávat informace a efektivně organizovat čas
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující organizační formy výuky:
- hromadná, individuální, skupinová, párová
