V rámci předmětu se žáci učí vizuálnímu obraznému vyjádření pomocí linií, tvarů, objemů a barev. V průběhu doby studia si postupně osvojují klasické i netradiční výtvarné techniky. Náměty prací souvisí s ročními obdobími, významnými událostmi i s různými školními projekty. Malí umělci ve svých pracích zaznamenávají jak vlastní zkušenosti, tak i podněty z představ a své fantazie. Zvláště na druhém stupni jsou žáci pomalu vedeni k tomu, aby se oprostili od konkrétního vyjadřování, a učí se zobrazovat vlastní pocity a smyslové prožitky abstraktní podobou. Součástí estetického rozvoje žáků je schopnost hodnotit výtvarná díla a vnímat estetické kvality v běžném životě. Z tohoto důvodu ve škole organizujeme soutěže, jejichž porotci bývají samy děti. Výtvarné práce jsou během roku vystavovány v učebně výtvarné výchovy a na chodbách školy.
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující vyučovací metody:
rozhovor - verbální komunikace v podobě otázek a odpovědí dvou nebo více osob (obyčejně učitele a žáků); výukový rozhovor je prostředkem k aktivizaci žáků, protože je povzbuzuje k pozornosti a ke spolupráci, žák se při něm může učit rozhodovat, argumentovat a obhajovat své názory
předvádění (demonstrace) – zprostředkovává žákovi prostřednictvím smyslových receptorů vjemy a prožitky, pozorování – záměrné, zacílené a soustavné vnímání
práce s obrazem - např. kresba na tabuli, tradiční nástěnný obraz, učebnicová ilustrace, obraz vytvořený počítačovou grafikou, mapa atd.; patří sem jak realistická zobrazení, tak schémata, grafy, piktogramy, symboly, pojmové mapy
vytváření dovedností - proces utváření dovedností je postupný a odvíjí se z činností žáků
předvádění (demonstrace) – zprostředkovává žákovi prostřednictvím smyslových receptorů vjemy a prožitky, pozorování – záměrné, zacílené a soustavné vnímání
Ve výuce tohoto předmětu převládají následující organizační formy výuky:
- hromadná, individuální, skupinová, párová
